VELKÉ DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ: LÉKAŘSTVÍ

Historie medicíny může připomínat kabinet kuriozit. Lékaři 16. století doporučovali, aby strava odpovídala fyziologickému složení člověka, proto třeba cibule mohla šlechtice ohrozit. Ještě osvícenští lékaři věřili, že je třeba vyvolat jevy podobné léčené nemoci. Pouštění žilou vyžadovali pacienti jako prevenci nemocí ještě v dobách, kdy již vůči němu byli lékaři skeptičtí. Kouření, které do českých zemí dorazilo v 17. století, bylo dobovou medicínou podporováno. Na druhou stranu stopy chirurgických zákroků nacházíme už v pravěku, prospěšnost lázeňských pobytů znal raný novověk a vakcinace mají kořeny už v osvícenství. Nový svazek z ediční řady Velké dějiny zemí Koruny české líčí téma lékařství od prehistorie po současnost v širokém záběru: od diagnostiky, terapie, prevence, léků a technologií, přes vývoj vědeckých teorií, historii odborné literatury a zpracování vědeckých informací či budování institucí až po okrajové jevy typu „lidové“ medicíny, pověr a magie.