SEDM LISTŮ MELINOVI

Kniha filozofických esejů, která poprvé vyšla roku 1948. Druhý ze tří svazků autorových sebraných spisů. Kniha filozofických esejů. Četba této zralé autorovy prvotiny poprvé vydané v roce 1948 je po dlouhých letech o to úchvatnější, že teprve dnes je širší veřejnost připravena chápat, jak geniálně autor předjal základní otázky spjaté s existencí umělce, výkladem jeho práce a jejího smyslu. Kniha získala cenu v literární soutěži Družstevní práce (1947). Recenze: Melinem je nazván adresát sedmi „dopisů příteli přírodovědci“. Jméno Melin bylo Šafaříkovou rodinnou přezdívkou. Oslovovali ho tak i přátelé. Pro pochopení Sedmi listů Melinovi je dobré si všimnout epických rysů esejistického textu. Vypráví se o náhlé smrti, o sebevraždě sochaře Roberta, jehož „dílo počíná vrůstat mezi nás a vynucuje si již i pozornost“. Robert je tvůrce, který se podobně jako Šafařík uchýlil do samoty, aby umělecky zpracoval svou představu o světě. Naráží však na nepochopení, protože ve společnosti převládá přírodovědný postoj k člověku, který umělce izoluje. Robert nachází východisko v sebevraždě. Přijatá smrt, a dokonce smrt dobrovolná byla a zůstala v Šafaříkově myšlení významným motivem až do konce. Pavel Švanda: První mezi českými pesimisty. In: MF Dnes, 10. 2. 2007.