REVOLVER REVUE 138

Revue o literatuře a výtvarném umění.

V letošním roce Revolver Revue završuje čtyřicet let své nepřetržité existence. I v této souvislosti připomíná Viktor Karlík Poctu Magorovi, která se uskutečnila 27. ledna 1985 na smíchovském nádraží.
„Osud kubánské literatury v českých překladech je přinejmenším rozmarný a nedůsledný. Někteří zásadní autoři v dobách povinného socialistického bratrství neprošli sítem ideologie a později zase neúprosným sítem vyhlídek na komerční úspěch,“ konstatuje Petr Zavadil na úvod svého volného RR seriálu, v němž bude zaplňovat některá bílá místa vymezeného teritoria; po bezmála třiceti letech tak navazuje na rozsáhlý blok o kubánské disidentské próze (RR č. 31/1996, připravila Anežka Charvátová). Prvním autorem, kterého ve vlastních překladech představuje, je Virgilio Piñera – kromě výboru z jeho básní a korespondence otiskujeme i ukázku z autobiografie: „Osud tomu chtěl, že jsem žil v provinčním městě, což nemusí být nic vážného, ba může to být i pozitivní, pokud člověk ví, že někde existuje opravdová metropole se vším všudy, ale v našem případě to znamenalo takový nedostatek duchovní a kulturní krmě, že jsme nakonec byli úplně vyzáblí.“
„Matka je Irka, otec byl Angličan; on sám vyrůstal na venkově v severozápadní Anglii poblíž průmyslového Warringtonu, studoval na univerzitách v Cambridgi a Liverpoolu, dnes žije v Dublinu a působí na tamní Trinity College,“ píše o básníkovi, prozaikovi, literárním vědci a kritikovi Seánu Hewittovi, „jedné z nejvýraznějších postav současné anglofonní literatury Britských ostrovů“, Daniela Theinová, která pro toto číslo RR připravila výběr z jeho básní v českých překladech. Původní českou poezii zastupuje tentokrát Klára Krásenská a Michal Čapek.
Ihor Kručyk pojednává o tvorbě ukrajinských vězňů: „Lidé v detenčních zařízeních čtou více než obvykle. Hodně se také věnují psaní: dopisy, prosby, básně. Filmového režiséra z Krymu Oleha Sencova v roce 2014 zavřeli do ruského okupačního vězení, ve kterém si odseděl pět let. Sencov za tu dobu napsal cyklus povídek. V samozvané Doněcké lidové republice ve vězení seděli religionista Ihor Kozlovskyj a novinář Stanislav Asejev. Oba nejednou zmiňovali, že literární činnost, nebo alespoň poznámky na útržcích papíru, jim pomáhala udržet si duševní zdraví a nepřijít o rozum.“
O chudenickém řezbáři Karlu Baxovi píše Xavier Galmiche. Duňa Slavíková pokračuje v seriálu o Křižovnické škole. Fotografie Květoslava Přibyla slovem provází Jaromír Typlt. V rubrice Ateliéry je představeno pracoviště Ladislava Sýkory, v další reportáži Z malých nakladatelství je přiblíženo Trystero, do rubriky Sedm přispěla Marie Klimešová. „Zrcadlo, přesněji sklo – materiál, který se vyznačuje pevností i křehkostí zároveň a který tvoří odraz-obraz – představuje další podstatnou motivickou linii Topolových textů“. K osobnosti a dílu Filipa Topola se vracíme esejí Edity Onuferové, fotografiemi Karla Šustera, který na svých snímcích zaznamenal řadu koncertů Psích vojáků, a příspěvkem Viktora Karlíka nazvaným Nad kresbou s „jedním dekadentem“ (Arthur Rimbaud, Filip Topol).
Ani v tomto čísle nechybí kritický Couleur.