PLAV 6/2026 EKOPOEZIE? BÁSNĚ V JAZYCÍCH ŽIVÉHO SVĚTA

Úvodník

Může se zdát, že se dnes ve veřejném prostoru slova jako ekologie, ochrana přírody nebo změna klimatu mění ve znaky politické příslušnosti: místo aby otevírala vnímavost vůči světu, uzavírají ho do předem daných škatulek. Politizovaný jazyk ubírá slovům smysl, jenž byl spojený se zkušeností, a nahrazuje ho jiným, od zkušenosti vzdáleným. I jazyk ekokritiky, použije-li se povrchně, může znít dutě a tezovitě. Náš výběr veršů by si přál jít opačným směrem – má být pokusem otevřít prostor citlivějšího či jiného vnímání a zahrnuje i básníky a básnířky, kteří nepsali svou poezii se záměrem aktivismu. Navazuje přitom na linii angloamerické environmentálně citlivé literatury, jejíž podoby lze nalézt v dílech Henryho Davida Thoreaua, Walta Whitmana, Garyho Snydera a dalších, a vykračuje z ní směrem do současnosti i dalších krajin a situací, v nichž je třeba zpomalit, jít pěšky, naslouchat času a hledat způsoby, jak znovu vidět svět kolem. Ekopoetika je práce s jazykem a pozorností, ale také přeznačení vztahů mezi člověkem, Zemí a řečí.

Tuto čítanku ekopoezie pro vás sestavil a průvodním esejem opatřil Josef Hrdlička, který zároveň přeložil verše kanadské básnířky Noémie Pomerleau-Cloutier, s nimiž putoval po pobřeží Zálivu svatého Vavřince. S brazilským literárním vědcem Adalbertem Müllerem o inspiracích, jež můžeme čerpat od domorodých národů Guaraní, mluvily Mariana Machová a Tereza Zavadilová. Vedle titulní básně amerického experimentálního spisovatele Ronalda Johnsona otevírá překladovou část monumentální pásmo Roberta Hasse, přinášející zprávu o stavu planety. Z Ameriky do krajiny polských Mazur a Poznaně nás pak přenesou verše Marzanny Bogumiły Kielar a Julie Niedziejko. Pouto všech živých bytostí svou menšinovou zkušeností zprostředkovávají afroamerická básnířka Lucille Clifton a příslušník národa Kumeyaay Tommy Pico, který vyslovuje otázku, zda lze dnes vůbec ještě psát přírodní lyriku. Digitalitu, jež s sebou nese ve vztahu k ekologii morální dilema, vpisuje do svých veršů německý básník Daniel Falb. Pro Kenah Cusanit je zase důležitý čas, který z dlouhodobého hlediska nasvěcuje dopady lidské činnosti. V tom se potkává s japonským básníkem Rjóičim Wagóem, jenž po výbuchu fukušimské jaderné elektrárny píše o odpovědnosti za stav světa za sto tisíc let. Výpovědi ze života vačic, sépií, ježur a dalších faun a flór pak přeložil do jazyka lidí australský básník Les Murray.

Naše téma se tedy zdaleka nevyčerpává ekologicky angažovanou poe­zií, naopak nabízí mnoho rozmanitých poloh, které s naším výběrem básnických textů můžete přes léto prozkoumávat v lesích, polích a lukách. A ti z vás, které přírodní poezie tolik „nevzrušuje“, se mohou těšit na příště – zářijové číslo nám odhalí ženské heterosexuální fantazie.

Michaela Melichová