GNOSTICI

Osmnáct století nás dělí od gnostiků. Osmnáct století naplněných válkami, inkvizičními tribunály a hranicemi dostatečně ospravedlňuje hluboké podezření, které gnostici chovali ke světu a jeho obyvatelům. Máme-li co nejjednodušeji shrnout základní postoj gnostiků, řekněme, že zkaženost podle nich poskvrnila celé stvoření, odcizila člověku vlastní tělo, ducha i duši a zároveň ho zbavila vědomí nutného pro osobní spásu. Člověk, či spíše stín člověka, má jen stínové vědomí. Právě tomuto úkolu se gnostici prvních staletí naší éry plně zasvětili a objevovali způsoby — stejně neobvyklé jako pohoršující — jak v člověku odkrýt ryzí vědomí, jež by jeho myšlenkám a činům udělilo trvalost i strohost nutnou pro záchranu ze světských okovů.