Z KORYČAN NA KONEC SVĚTA A ZPĚT PŘES TŘI OCEÁNY

František Novotný (1886-1961) se rozhodl předat svým dětem zprávu o době, v níž žil. Psal pro budoucnost, a tak věděl, že co se zdává být atraktivní v přítomnosti, časem na hodnotě obvykle ztrácí, kdežto jako nejcennější se mohou ukázat věci a děje zdánlivě všední: zákruty příbuzenských vztahů, příhody z rodných Koryčan, z gymnázia v Kyjově, z Vídně, Malenovic: morytáty, neuvěřitelné historky a vedle toho týdenní jídelníček, výčet plodin na notzahrádce... Přestože jeho putování vrcholí účastí na dramatických událostech první světové války na východě Ruska, vyprávění působí plastičtěji než jiné válečné paměti právě proto, že je psáno v kontextu oné "všednodennosti". Autor vypráví prostým jazykem o obyčejných, ale opravdových lidech a jejich osudech, usnadňuje tak pochopit je a vcítit se do nich. František Novotný napsal vlastně realistický román a poslal jej nejen synům, ale nám všem jako zprávu v láhvi; je v ní zapečetěna sto let stará minulost, její barvy a vůně, a především napínavý příběh, jehož osnovu splétal skutečný život. (vzpomínky československého legionáře)