SDĚLOVAT SKUTEČNOST,JAKO BY NEBYLA

V knize barokně temných příběhů se autor obrací k zážitkům vlastního života, ale i k životním příběhům dvou význačných umělců - Jeana Geneta a Chaima Soutina. Ve čtyřech kapitolách autobiografických ohlédnutí, prezentovaných jako "příběhy" s groteskně děsivými, barokně znějícími tituly se autor obrací nejprve k zážitkům svého dětství v rodné korutanské vesnici, posléze pak po stopách dvou význačných a rozporných osobností - dramatika Jeana Geneta a malíře Chaima Soutina. Poslední kapitola je založena na reflexích z cest po cizích zemích. Nezávisle na námětu však, jako v ostatních Winklerových prózách, hraje prim jeho obrazný, neobarokní jazyk a typické tématické refrény smrti, nemoci, rituálů, dětské i dospělé krutosti či vyrovnávání s otcem a vůbec s dědictvím předků a v neposlední řadě téma hledání jazyka a literární tvorby. Každá z kapitol je jako mottem uvedena citátem z novely Bruna Schulze Sanatorium Na věčnosti a knihu uzavírá doslov germanistky Dany Pfeiferové.