ROPPONGI

Název novele propůjčila tokijská čtvrť, v níž autora zastihla zpráva o úmrtí téměř stoletého otce. Podtitul Rekviem za otce pak explicitně vyslovuje autorovu intenci - ve sledu časově neuspořádaných obrazů rekapituluje otcův život, svůj život s ním a svůj vztah s tímto nesmlouvavým vládcem rodiny. Přes některé výklady není kniha prvoplánovou "obžalobou patriarchátu", spíše velmi osobním a velmi vnitřním hledáním smíření s nejednoznačnou osobností, tvrdou k sobě i k druhým, velkorysou i malichernou zároveň. Pohřeb, jehož se autor nezúčastnil, jej nicméně inspiroval k zamyšlení nad funerálním světem rodných Korutan, který konfrontuje s pohřebními zvyky indických hinduistů, jak je pozoroval na své cestě. Kapitoly navíc uvozují úryvky z japonské novely, zabývající se tamním specifickým rituálem dobrovolného odchodu ze světa. I tato Winklerova novela se vyznačuje specifickým jazykem plným abnormálně košatých a obrazných souvětí, jakož i fascinací smrtí a posledními věcmi člověka, což obojí vyneslo jeho stylu označení "neobarokní". V expresivní autobiografické novele se autor vyrovnává se svým vztahem k otci skrze reflexi pohřebních rituálů a postoje ke smrti v různých kulturách.