LIDIČKY Z LAHVIČKY

Humoristický román s názvem Lidičky z lahvičky s podtitulem Raport z víkendového setkání amatérských výtvarníků a spisovatelů na Máchově jezeře jakoby naplňoval myšlenku Františka Ringo Čecha, který uváděl jeden rozhlasový pořad slovy: „…minulé století bylo nádherné. Navzdory tomu, že byl útlak, perzekuce, dokonce se popravovalo, a nikam se nesmělo. Pro mě prostě to století bylo krásné. A víte proč? Protože jsem byl mladý a mládí nám dovolí zapomenout na všechny útrapy.“
První část románu se odehrává na sklonku osmdesátých let dvacátého století, druhá o dvacet let později a prozradí, jak hrdinové knihy dopadli se svými sny, ambicemi a představami o svém budoucím životě. Kniha napsaná lehkým perem připomene dobu, kterou charakterizuje dialog mezi dvěma hlavními postavami.
„ Co řekneme, až se nás děti zeptají, jestli jsme proti tomu zkurvenýmu režimu dělali něco jinýho, než nadávali u piva?“ zeptal se Ludvík.
„Řekneme jim pravdu. Takoví jsme žili. Že se v těch dobách nic jiného, než šukat a chlastat nedalo,“ prohlásil Arnošt Hrabic, šéfredaktor podnikového časopisu Textilák.
Název Lidičky z lahvičky není jen podobenstvím tehdejší doby, ale také jeden z mnoha paralelních příběhů románu.