KŮŇ PŘEVALSKÉHO

Sankt-Petěrburg, rok 1881. Až z dalekého Mongolska doputuje k ruskému zoologovi Michailu Alexandroviči Kovrovovi lebka, kůže a zbytky kostí neznámého zvířete. Vědec si záhy s ohromením uvědomí, že jde patrně o ostatky pravěkého divokého koně, který je považován za dávno vyhynulého. Kovrov začne snít o expedici do mongolských stepí, z nichž by tohoto živočicha dovezl do Evropy. Výprava se jeví jako holé bláznovství, ovšem jen do chvíle, kdy Kovrov do svých plánů zasvětí dobrodruha a lovce zvířat Wilhelma Wolffa.

Mongolsko, rok 1992. Pro Němku Karin, která se s koňmi Převalského seznámila již v útlém dětství v rezidenci říšského maršála Hermanna Göringa, znamenají tato zvířata celý svět. Teď se Karin jako zkušená veterinářka vydává s malým stádem odchovaným v Evropě do Mongolska, kde koně hodlá vypustit do volné přírody. Na cestě do Chustajn Nurú ji doprovází syn Mathias, který Evropu opustil
ze zcela jiných důvodů. Najdou syn s matkou v Mongolsku společnou řeč?

Norsko, rok 2064. Eva se odmítá vzdát chátrajícího rodinného statku a zoologické zahrady, kde žije se svou dospívající dcerou Isou. Většina lidí v okolí své domovy již dávno opustila a Isa matku úpěnlivě žádá, aby konečně učinily totéž. Elektřina nefunguje, zásoby potravin se den ode dne tenčí. Odchod je jen otázkou času, ale Eva si zatím stojí za svým. Nechce zbylá zvířata, zvláště klisnu a hříbě koně Převalského, nechat napospas osudu. Jednoho dne se navíc zničehonic objeví mladá žena hledající útočiště. Jmenuje se Louise
a má za sebou trpkou zkušenost.