KDE ŽIVOT NÁŠ JE V PŮLI SE SVOU POUTÍ

„Kde život náš je v půli se svou poutí“ je úvodním veršem z Pekla Danteho Božské komedie, název se tak již v úvodu staví do trpkého kontrastu k československé realitě 50. let. Autobiografická próza Josefa Jedličky je svědectvím člověka o současnosti zítřků, který svými břitkými pozorovacími schopnostmi odhaluje tragikomický svět stalinské éry. Jednotlivé epizody každodennosti i dějinných zvratů do sebe postupně zapadají a tvoří osobitou koláž, ve které se vzájemně prostupují časová pásma a roviny – vzájemně koexistují dobové záznamy (vystoupení Klementa Gottwalda na Staroměstském náměstí), ale také střípky ze života autora (přestěhování do Litvínova, život v koldomě ad.) nebo meditativní úvahy. Svědectví doby je podtrženo poetickým jazykem, který nepostrádá drsnou a aktuální věcnost – dosud platné spojitosti a vztahy se přeměňují, čímž se otevírá prostor volným asociacím i svébytné ironii. Jde tak o filozofickou reflexi prostoupenou literárními reminiscencemi a asociacemi, která navazuje na literární tradice předešlých desetiletí.
Jedlička Josef