FATA MORGÁNA

Kolem pusto, písek, duny, písku moře, hory, tuny. A k tomu jedno malé velbloudě, které se ztratilo mámě. Dostalo žízeň a má hlad. Zkouší spásat kaktusy, píchají ho do pusy. Mělo namále, ale dobře to dopadlo. Zatímco Alena Šotolová umí do 24 stran napasovat strach i štěstí, zoufalství a úlevu, tak Margarita Khavanski ví, že poušť nemusí být jednotvárně pískově žlutá a noc černá. Knížka Fata morgána hraje mnoha odstíny červené, sem tam nechá problesknout modré nebe a svou barevnost neztratí ani v nočních scénách. Stránky se hemží chlupatými bradami velbloudů, sem tam kolem promečí koza. A běžící liška? Bez ní by ztracené velbloudě mezi dunami nemělo šanci.